V druhé polovině své činné služby vojenské byl tedy Hruschka důstojníkem námořnictva a bydlel krátký čas v Pule, později v Benátkách. Jako důstojník námořnictva stěží mohl se věnovati včelařství; kromě toho Benátky nebyly pravděpodobně vhodným místem pro včelařství, třebaže i tu choval později, v létech sedmdesátých, několik čeledí. Je tedy velmi pravděpodobné, že se věnoval včelařství ve větší míře až v Legnagu. Dcera Marie vzpomíná si, že již v Legnagu měli včely. Hruschka sám vypravuje, že již r. 1863 a 1864 pořádal na svém včelíně v Legnagu teoreticko-praktické kursy včelařské. Comizio Agrario di Legnago pak ještě po letech vzpomíná zásluh Hruschkových o pokrok včelařský v Legnagu a okolí. V dopise Eichstáttským novinám včelařským, datovaném 28. října 1867, píše Hruschka : „Za dvanáct let poznal jsem podobný rok jen jednou…“ Tato věta by ukazovala na rok 1856 jako na začátek jeho včelařství. V době vynálezu včelařil tedy Hruschka skoro plných deset let. Pokud lze souditi z prospektu Hruschkova závodu z r. 1870, v němž nabízí matky „vynikající zvláště krásou a mírností potomstva, vybíráním z nejlepších plemenic po dvanáct let zušlechtěné“, začal již někdy k roku 1858 prováděti chov výběrem. Z pozdějších jeho prací víme, že se pilně vzdělával; vypravuje sám, že odebíral 12 – 14 časopisů včelařských. Z toho všeho je zřejmo, že v době vynálezu nebyl Hruschka již žádným nováčkem ve včelařství, za jakého bývá ještě často pokládán. Ovšem veřejná jeho činnost byla do té doby omezena jen na nejbližší jeho okolí. Nelze se tedy diviti, že náš Včelař ještě r. 1868 píše o Hruschkovi jako „posud světu včelařskému neznámém kolegovi“.

Kdy Hruschka připadl na základní myšlenku medometu, nelze již přesně zjistiti. Z jeho článku, který byl otištěn v Eichstättských novinách včelařských z 1. července 1865, lze však vyčísti, že ještě 15. října 1864 vyřezával plásty (v orig. „gezeidelt“). Pro sklizeň r. 1865 radí včelařům, aby dobývali med z plástů tím způsobem, že seříznou buňky až k mezistěně. Píše doslovně: „Tyto plásty mohou se snadno seřezati, poněvadž jsou jen 9" (palců t. j. 24 cm) dlouhé a 6" (t. j. 16 cm) široké. Zavěsím je proto na jakýsi kozlík, se všech stran přístupný a seřezávám buňky, medem naplněné, až k mezistěně, která se jen zřídka poškodí. Mám k tomu nůž, zahnutý na způsob zednické lžíce. Seříznuté části padají na žíněné síto a s toho stéká čistý med do nádoby pod ním stojící“. Tedy v dopise, psaném někdy v květnu nebo červnu 1865, doporučuje Hruschka ještě tuto metodu k dobývání medu z plástů, ale již v září téhož roku publikuje svůj vynález na včelařském sjezdu v Brně. Poněvadž pak v době sjezdu pracovala již firma Bollingrova na konstrukci medometu a poněvadž i cesta z Benátska do Brna vyžádala si za tehdejších poměrů dopravních jistě několika dnů, lze s velikou pravděpodobností usuzovati, že Hruschka byl přiveden na základní myšlenku medometu někdy v červenci nebo srpnu r. 1865. V odborné literatuře často se můžeme dočísti, že Hruschka byl na myšlenku medometu přiveden chlapcem, jemuž vložil do košíčku kousek medného plástu. Chlapec bránil se proti dorážejícím včelám košíčkem, točil jím kolem hlavy, a když přišel domů, byl plást prázdný. J. Dennler potvrzuje nám v soukromém dopise, že tato verse byla známa již o včelařském sjezdu v Solnohradě (1872). Myslím však, že tento výklad povstal ex post a že má svůj původ v modelu, jímž Hruschka demonstroval princip medometu na sjezdu v Brně.

Z příspěvku Hruschkova v Eichstttských novinách včelařských je totiž známo, že Hruschka již před vynálezem znal odstřeďovací stroje, zaváděné tou dobou v cukrovarech. V citovaném článku totiž píše, že v Italii jsou hojné zásoby medu, a poptávka po něm je velmi nepatrná. Proto zabývá se otázkou, nebylo-li by možno zaměniti med v pevnou hmotu, jako je cukr. Píše doslovně: „Dovoluji si proto tázati se v tomto listě odborníků, byly-li činěny pokusy o přeměnu medu v cukr, popř. byla-li by tato proměna výhodná. V cukrovarech zavádějí se v novější době zvláštní stroje odstřeďovací, aby se odstranily z melasy gumovité součástky a dobyl se z ní čistý, bílý cukr. Nemohlo by se téhož zařízení i tu použíti?“

Na tuto otázku nedostalo se pravděpodobně Hruschkovi odpovědi. Lze si tedy snadno představiti, že Hruschka, jehož nadání pro mechaniku bylo oceněno i v jeho kvalifikační listině, prostě sám se pokouší zahustiti med v cukr a při tom objevuje medomet. Na tomto stanovisku stojí ostatně i Ciesielski, který dokonce vytýká Hruschkovi, že krátce před tím, 1. července, psal o odstřeďovacích strojích v cukrovarech a přece na sjezdu přednesl myšlenku medometu „jako původní, vlastními pokusy objevenou“. Ciesielski tu zřejmě Hruschkovi křivdí; Hruschka přece nikde netvrdil, že vynalezl stroje odstřeďovací. Ale myšlenka, použíti odstředivé síly k vymetání medu, je nesporně objevem Hruschkovým.

Před širší veřejností vystoupil Hruschka po prvé jako vynálezce medometu na 14. kočovném sjezdu včelařů německých a rakouských, který se konal v Brně ve dnech 12. – 14. září 1865. V seznamu účastníků sjezdových byl zapsán jako „Edler von, k. k. Platzmajor aus Legnago in Venetien“.

Základní myšlenku svého vynálezu oznámil Hruschka již v předvečer vlastního sjezdu, dne 11. září v úzkém kroužku včelařů. Zpráva o tom rozšířila se ještě téhož večera mezi shromážděnými včelaři. Na pořad sjezdového jednání dostala se však přednáška Hruschkova teprve ve druhém dni sjezdovém.

Krátce potom povstává předseda sjezdu, opat starobrněnského kláštera augustiniánského, Cyril František Napp, aby oznámil, že předsednictvo sjezdu se usneslo požádati pana majora Hruschku, aby shromážděným včelařům předvedl prakticky svůj vynález. Na tribunu vstupuje major Hruschka, který byl uvítán bouřlivým projevem souhlasu všech přítomných a praví: „Pánové, je pro mne zvláštní ctí a velikou radostí, že mohu velectěnému shromáždění sděliti věc, kterou jsme se již dlouho zabývali, totiž nový způsob, jak lze dobývati med z plástů, abychom jich nepoškodili. Celou věc, připomínající vejce Kolumbovo, lze říci třemi slovy: záleží v použití síly odstředivé. Snadno se o tom můžete přesvědčiti, budete-li v malém měřítku opakovati pokus, který mne na tuto myšlenku přivedl. Připevněte víčko dýmky, na něž jste položili kousek odvíčkovaného plástu, na motouz, zatočte jím v kruhu a uvidíte, jak snadno se med od plástu oddělí.

Na této zásadě sestrojil jsem přístroj, který mi dal zcela uspokojivé výsledky a který zaručuje, zvláště při větším množství medu, zvláštní výhody jak v jakosti medu, tak i v rychlosti dobývání a kromě toho zachovává mnohdy tak cenné voští bez poruchy.

Abych mohl přístroj krátce popsati, představte si vodorovný kotouč s mechanismem zcela obyčejného vodního kola. Na kraji kotouče stojí osm sloupků, kolem nichž je napjata drátěná síť, tvořící zcela pravidelný osmiúhelník. Pověsíte-li odvíčkované plásty za přečnívající loučky na hlavice sloupků tak, aby ležely po vnitřní stěně sítě a otáčíte-li kotoučem tak rychle, aby na vteřinu připadlo aspoň šest obrátek, budou plásty v jedné nebo dvou minutách úplně prázdny. Med zachycuje se na stěnách válcovitého bubnu a dvěma otvory stéká do nádoby, kterou pod stroj postavíme.

Jediný dělník může na tomto stroji vymetati za den 8 – 12 q odvíčkovaných plástů, medné buňky vyčistí se odstředivou silou tak dokonale, že jsou právě úplně suché. Med tímto způsobem dobytý je mnohem čistší, než bývá med jinou cestou získaný. Není znečištěn ani zrnky pylovými, ani jakýmikoliv jinými cizími tělesy a nabývá proto trvanlivosti. Nejdůležitější podmínkou je při tom teplota aspoň 20° R, poněvadž v nižších teplotách je med příliš tuhý a voští, zvláště panenské, příliš křehké.

Mám tu menší přístroj, který ovšem má pro praksi jen malý význam a který jsem přinesl jen proto, abych ukázal základní myšlenku, bude-li si toho sjezd přáti.“

Vyhovuje všeobecnému přání účastníků sjezdu, vložil major Hruschka kousek odvíčkovaného medného plástu do přístroje, podobajícího se poněkud nálevce uzavřené na dolejším konci zátkou a zavěšené na třech provazcích; uvedl přístroj v otáčivý pohyb a po několika minutách dočkali se shromáždění včelaři radostného pohledu na čirý med, vytékající z nálevky do skleněné nádoby. Buňky byly úplně prázdné a voští bylo neporušeno.

Nelze popsati jásot celého shromáždění; vynálezce byl zahrnován nekonečným chvalozpěvem. Když se radostné vzrušení poněkud utišilo, pokračoval: „Mám jen několik slov dodati k tomu, co jsem již řekl. Velikého stroje, jímž možno vymetati 8 – 10 q denně, může ovšem použíti i malý včelař, nebude však pro něho vhodný. Avšak výkonnost stroje lze při téže základní myšlence snížiti; použil jsem i menších strojů pro jeden, dva nebo čtyři plásty, s vodorovným nebo svislým otáčením a různou výpravou technickou se stejným výsledkem a podám o nich pak nejdříve zprávu v našem časopise.“

Neobyčejně příznivý výsledek jednoduchého pokusu, který major Hruschka provedl před očima všech účastníků sjezdu, a který každý včelař může opakovati, vzbudil všeobecné nadšení. Celé shromáždění bylo jakoby elektrisováno a nadšeně tleskalo.

Poté ujal se slova opět předseda Napp: „Pánové, problém, o jehož rozřešení jsme se tak dlouho marně pokoušeli, byl šťastně a velmi dobře rozluštěn. Vynález má hluboký význam pro praksi včelařskou; věhlasný objev našeho velmistra Dzierzona – rozborné dílo – stává se vynálezem p. Hruschky ještě cennějším a důležitějším. Mluvím jistě z nejhlubšího nitra všech přítomných, vyslovím-li p. Hruschkovi za tento cenný vynález, jejž nám a tím i celému světu včelařskému nejpřátelštějším a nejnezištnějším způsobem předvedl, nejupřímnější dík celého shromáždění.“

Předseda objímá statečného syna Martova, jehož prsa jsou ozdobena řády a jenž dovedl i na poli apistiky tak statečně a vítězně zápoliti, a celé shromáždění se připojilo k tomu díku, volajíc „bravo“ a trojnásobné, nadšené „sláva“.

Jak ze zápisu o sjezdovém jednání lze vyčísti, demonstroval Hruschka působení odstředivé síly na odvíčkovaný plást zvláštním, nálevkovitým přístrojem. Podle soukromého sdělení p. Josefa Matzenauera měl Hruschka aspoň tři takové přístroje různé velikosti.

Jeden z nich daroval včelařskému odboru moravskoslezské společnosti hospodářské, jak dokazuje záznam ve výroční zprávě za rok 1865: „6. od pana Františka z Hrušky, c. k. místního majora v Legnaju (sic!) v Benátsku, trychtýřovitý přístroj, kterým se při 14. hromadě německých včelařů znázorňovalo vyprazdňování plástů podle zákona odstředivosti.“ V seznamu inventárním téhož roku byl tento přístroj „na dobývání medu z plástů, aby plásty nebyly poruchány (sic!)“ oceněn na 1 zl. 50 kr. Tento historický model, jímž Hruschka na památném sjezdu brněnském demonstroval vymetání medu, je dnes uložen v museu zemského ústředí spolků včelařských v Brně a byl nověji popsán Msgrem Adamcem ve „Včele“ moravské. O identitě modelu nemůže býti sporu, poněvadž dnešní zemské ústředí je přímým nástupcem někdejšího včelařského odboru moravskoslezské hospodářské společnosti.

Dva velmi podobné modely byly uloženy ve včelařském museu ve Vídni. Podle sdělení pana Josefa Matzenauera pocházel první z nich z dřívějšího musea říšského svazu včelařského ve Vídni, druhý pak z majetku p. A. Gattera, který jej asi zdědil po svém otci a věnoval jej museu. Bohužel, při požáru musea 18. září 1937 byly spolu s jinými cennými a nenahraditelnými památkami zničeny.

Oba vídeňské modely měly celkem tvar čtyřboké nálevky. K nízkému hranolu o čtvercové základně byl přimontován čtyřboký jehlan, který končí rourkou, v pravém úhlu zahnutou a uzavřenou zátkou. U hranolovité části menšího modelu měří strana základny 21.5 cm, výška hranolu 7 cm. Jehlancovitá část je 13 cm vysoká a její hrany jsou 19 cm dlouhé. U většího modelu jsou strany základny 31.5 cm dlouhé a hranol je 7 cm vysoký. Jehlan modelu je 10 cm vysoký a jeho hrany jsou 20 cm dlouhé. Uprostřed hranolovité části obou modelů je přimontováno husté drátěné síto, na něž se při vymetání pokládá odvíčkovaný plást. Oba modely jsou opatřeny silným, kovovým držadlem, majícím uprostřed očko. Provlékne-li se očkem provaz a otáčí-li se přístrojem, vymetá se med z plástu a klesá do jehlancovité části modelu, odkud může býti rourkou vypuštěn.

Lze tu připomenouti, že Hruschka tento typ ručních medometů vyráběl ještě po sjezdu brněnském. R. 1868 vystavoval je na př. na výstavě v Miláně.

Popis a obrázek ručního medometu uveřejnil také Gaetano Barbo. Od vídeňských modelů liší se „ruční medomet“ jen tím, že základna hranolu netvoří čtverec, nýbrž obdélník 31 x 23 cm. Hranol je 6 cm vysoký a jest opatřen těsně přiléhajícím víkem.

Vlastní medomet Hruschkův nebyl ještě v době sjezdu hotov. Proto Hruschka přivezl na sjezd jen nákresy, podle nichž firma Bollinger ve Vídni pracovala na konstrukci stroje. Původní nákresy Hruschkovy byly však reprodukovány v prvním čísle Eichstättských novin včelařských roč. 1866 (obr. 5 a 6) a tím byly zachovány. Stroj byl, jak z nákresů lze viděti, montován na masivním, tři střevíce (95 cm) vysokém stole. Základní součástkou stroje byl vodorovně ležící kotouč, jehož průměr byl určován jednak počtem plástů, které měly býti současně vymetány, jednak délkou louček (trámků). Původní medomet byl stavěn pro osm plástů a pro loučky 12 palců (32 cm) dlouhé. Na obvodu kotouče bylo upevněno osm čtyřbokých sloupků dřevěných, jejichž výška řídila se výškou plástů (u původního stroje 12 palců). K vnějším stěnám sloupků přiléhala drátěná síť o očkách 1/8 palce (3 mm), která tvořila pravidelný osmiúhelník. Celý stroj byl kryt kovovým pláštěm. Hořejší konce dřevěných sloupků byly spojeny silnými dráty s otáčivým hřídelem. Pod obvodem kotouče byla na hořejší desce stolu připevněna prstencovitá nádoba, do níž stékal med, zachycující se na stěnách kovového pláště. Plášť i prstencovitá nádoba byly rozděleny přehrádkou na dvě poloviny. Každá z nich měla samostatný odtok zvláštním žlábkem.

Kotouč otáčel se na svislém hřídeli, jehož hořejší ocelový čep byl upevněn v železným rámu, přepínajícím celý stroj, dolejší pak v železné ploténce, zapuštěné do stolní desky. U dolejšího konce hřídele bylo upevněno vodorovné, konicky ozubené kolo. Pod stolní deskou byl přimontován vodorovný hřídel, mající na jednom konci kliku, na druhém pak svislé, rovněž konicky ozubené kolo, které přiléhalo k vodorovnému kolu svislého hřídele a uvádělo je v pohyb. Převod u původního stroje byl 1:3. Zvláštní pákou mohl býti vodorovný hřídel vypjat, takže jeho ozubené kolo nepřiléhalo ke kolu na svislém hřídeli a stroj se mohl otáčeti vlastní setrvačností. Tato poloha naznačena na obr. 16 čárkováním. Mezi vlastním strojem a klikou byla připevněna ochranná stěna, aby osoba, obsluhující medomet, nebyla postříkána medem.

Stabilita stroje byla zvyšována závažím, položeným na dolejší desce stolu. Celý přístroj byl 6 stop 4 palce (2 m) dlouhý, 4 stopy 5 palců (1.40 m) široký a 4 – 5 stop (1.26 – 1.58 m) vysoký. Byl velmi těžký a nesnadno přenosný.

Po sjezdu v Brně plní Hruschka svůj slib; z Brna odjíždí do Vídně k firmě Bollingrově, která pracovala o konstrukci medometu podle nákresů na sjezdu vystavených.

Z Vídně posílá dne 24. září redakci Eichstättských novin včelařských zprávu, která byla otištěna již v čís. 19/20, vydaném dne 15. října 1865. To je první zpráva o medometu v tisku vůbec. Doslovný překlad dopisu Hruškova zní: „Oznámení. Všem milým přátelům, jimž jsem na 14. kočovném sjezdu v Brně slíbil, že jim objednám důkladně zpracovaný svůj medomet, který jsem in effigie v Brně vystavoval, sděluji nejpřátelštěji, že za mého pobytu ve Vídni byl firmou S. Bollinger, c. k. dvorní strojírna v Leopoldově, Franzensbrücken-straβe No. 13, v mé přítomnosti zhotoven podobný stroj na osm plástů jakékoli míry, zcela souhlasný s mým strojem a byl mnou také vyzkoušen. P. T. páni včelaři mohou se pro úsporu času obrátiti přímo na řečenou firmu, která se zavázala stroje vyráběti a dodávati za cenu výrobní, po př. mohou objednávky již uzavřené obnoviti. Ceny byly uvedenou firmou takto propočítány:

• Za veliký stroj na osm plástů s výkonností 400 – 600 liber medu denně
• s dřevěným podstavcem – 72 zl.
• bez podstavce – 66 zl.
• Za stroj střední velikosti s výkonností 80 – 100 liber medu denně – 45 zl.
• Za malý stroj pro kousky plástů o straně 5 palců – 12 zl.“

Zdá se však, že Hruschka se z Vídně vůbec nevrátil domů, do Legnaga, neboť již 20. října 1865 jest opět v Brně, aby tam před komisí přezkoušel svůj vynález. V Brně však ukápla první kapka jedu do číše sladkosti: zkouška před komisí se nezdařila, pokus zklamal.

Text zprávy o komisionálním přezkoušení medometu zapsaný Živanským zní:

„15. Zkouška stroje na vyprazdňování(!) medu vynalezeného od p. t. p. majora Hrušky.

O nástroji na vyprázdňování (!) medu vynalezeném od p. majora Hrušky a vystaveném dne 20. října v zasedací síni musejní, pronesl se předseda takto: Vynález tento jest nanejvýše důležitý.

a) Bude včelaři možno, plásty medem naplněné, pomocí tohoto nástroje studeně vyprázdňovati a zas do úlu upotřebiti; posavád nebylo to možno, poněvadž při rozpouštění teplem se také voština rozpustila. A jak důležito jest, míti prázdné voští pohotově, je dostatečně známo.

b) Bude možno nabývati medu beze všeho přimíchání vosku, s původní libovůní. Posavád se mohl med mající vůni lipovou, javorovou, akácovou, kopišníkovou atd. prodávati jen, dokud byl ještě v plástu, při přehřívání ona libovůně zmizela a med byl ze všech květin stejný, nevonící. Také léčitelství získá tímto nástrojem, neboť bude moci léčivé látky lipové, akácové(!) a jiné nemocnému podávati také ve způsobě medu.

c) Také kdo je zvyklý hospodařiti s rojemi (sic!) a k vůli podřezu včely sírou usmrcuje, sáhne raději k tomuto nástroji, aby medu zachoval původní libovůni, protože ho tak lépe zpeněží, i také, kdyby mu nic nezáleželo na zachování voštin pro další upotřebení. Nebude tedy příště nazdařbůh bryndat plásty s medem zavíčkované i nezavíčkované, a plásty s plodem dohromady a pochodí při tom lépe. Kupec bude míti k medu takových včelařů větší důvěru a bude ho moci užívati také ke krmení včel, aniž by se bál hniloby.

Avšak ten nástroj, jak jsme ho viděli dne 20. října a pokusy p. vynálezce na něm učiněné, nepobádají nás, abychom ho ke koupi schválili. Neboť je předně příliš veliký, hmotný a proto drahý. 72 zlatých zaň dáti neodhodlají se ani největší včelaři tak snadno. Také musí býti podstavec stejně pevný a závažný, a proto se dá celek těžko přenášeti z místa na místo. Včelařství zůstane vždy zábavným vedlejším zaměstnáním méně zámožných lidí, a ti hledají přístroje laciné a pohybné.

Za druhé nástroj ten vyprázdnil 4 plásty po sobě vložené nestejně staré velmi nedokonale, voštiny samy potrhal a porouchal, takže nebyly k další potřebě. Při tom celém pokusu bylo pravděpodobno, že to byl pokus první, neboť, kdyby se stal dříve již jiný, bylo by na tom nástroji mnoho jináč a lépe zřízeno. Avšak myšlenka, podle které je ten nástroj zhotoven, a zákony mechanické na kterých se zakládá, nasvědčují patrně tomu, že by s nějakými změnami se dal přizpůsobiti tak, že by všem požadavkům vyhověl.

Prozatím se musí horlivosti vynálezce a zhotovitele prominouti, že trochu předčasně vystoupil s nástrojem ještě nedokonalým. Jen ať oni páni neustanou ve své horlivosti, a nešetří peněz a času na pokusy a opravy, a není pochyba, že dovedou dílo velikolepé a prospějí včelařstvu tak vydatně jako nesmrtelný Dzierzon.

Až bude stroj zdokonalený a prodejný, bude se muset vydati také návod k užívání jeho, aby se vědělo, brzo-li se má dáti plást po vyndání z úlu, a jaká musí býti teplota; pak jak zacházeti s novějšími, jak se starými plásty atd. Až se to stane, neopomine ředitelstvo oznámiti to členům včelařského spolku.“

Zklamán nezdařeným pokusem vrací se Hruschka asi přímo domů, do Legnaga, kde jej však čekaly nové starosti, bylť mezitím pensionován.